Nezapomněli jste na něco?

Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

CZK

Ztracen v Kambodžské Moto Džungli

Dobrodruh stojí před hloučkem Tuktukářů. Ti na něj pokřikují jako diví a dávají znamení, ať si nasedne právě k nim. Někteří ho dokonce tahají za ruku. Tak tohle je síla, říká si Dobrodruh. Sbírá v sobě odvahu a jde k řidiči, který mu je od pohledu sympatický a netahá ho za rukáv.
 

Pozdraví ho, (pamatuješ si z minulého dílu, jak se v Khmérštině říká dobrý den?) a ukazuje mu lísteček s adresou a číslem ulice. Řidič kýve jakože ví, kde to je a pronáší:” Yes, Yes, Yes!” Tak to vypadá slibně říká si s úlevou Dobrodruh.  Teď ještě domluvit se na ceně. Cena se totiž musí odsouhlasit před započetím cesty.

Dobrodruh ví od rodiny za kterou míří, že by neměl platit víc jak $8 dolarů. Ptá se proto Tuktukáře: “How much?” A ten mu říká: $12 dolarů! Dobrodruh v sobě nachází odvahu smlouvat a odpovídá $7! Řidič se usmívá,ale kroutí hlavou a nabízí $10. Dobrodruha osvicuje spásný nápad. Říká: “pojedu za $8 nebo si vemu jinýho řidiče.” Super! Malá nevinná výhrůžka zafungovala!

Řidič naznačuje Dobrodruhovi ať si sedne do Tuk Tuku. Snědý asi 50letý šofér v Adidas tričku a ošoupaných džínách a pantoflích na nohách si sedá na motorku, která táhne vozík, ve kterém sedí Dominik. Nandavá si helmu a startuje. Stroj vyráží skrz zvedlou nefungující závoru na hlavní ulici. “Ty kráso”, říká si Dobrodruh a nestačí sledovat  co se kolem něj děje. Hejna motorkářů z prava z leva. Sem tam jeho zběsilý řídič předjíždí  pomalejší stroje nebo děti, které si to vržou na rezavých kolech na okraji silnice. Vozovky jsou lemované obchůdky s různým zbožím, od oblečení přes jídlo až po pneumatiky. Pro člověka co ještě nikdy nebyl v Asii je to dost hustá přehlídka. A taky trochu šok!

??? Otázka pro tebe: Kolik si myslíš, že se vejde lidí na jednu obyčejnou motorku??? 

Schválně, podívej se na fotku…kolik dětí napočítáš???

Dobrodruh byl tak ponořený do pozorování dění okolo, že když řidič zastavil a řekl: “you are here”/ jsi tady,  Dobrodruh prostě vystoupil. Teprve když zamával Tuk Tukáři na rozloučenou, zjistil, že si vlastně vůbec nezkontroloval jestli je opravdu v ulici číslo 123. A hádejte co? No, samozřejmě není! Když došel k modré ceduli,  zjišťuje, že je v ulici 231. Boží! A co teď?

???? Co bys dělal ty???

Ach jo!!! Říká si trochu naštvaně Dobrodruh. No nic! Musím se tomu postavit. Ještě, že jsem si stáhnul maps.me! To je navigace v mobilu, která funguje i bez internetu. Dominik zadává číslo 123 do vyhledávače. A aplikace mu hlásí, že je od cíle rovných 45 minut chůze. DalšíTuk Tuk si nemůže dovolit. Začíná na něj padat únava. Slunce žhne a Dominik začíná mít hlad a žízeň. Vydává se ale statečně vpřed. Vchází na rušnou silnici. Rozhlíží se, hledá chodník. Ale smůla! Mimo centrum města chodníky téměř neexistují. Tady se pěšky prostě nechodí.

“Pecka!” říká si  Dobrodruh a vydává se opatrně na cestu. A modlí se, ať ho někdo nesejme. Drží se na pravé straně silnice, míjí malé obchůdky a stánky . V jednom z nich vidí velkou oranžovou plastovou bednu plnou ledu a v ní různé nápoje. Žízeň je veliká!!! Zastavuje. Zdraví děti, které u bedny sedí a prosí je, jestli si může koupit vodu. Děti se pochychotávají, ale rozumí, co po nich cizinec chce a natahují ruku. Dobrodruh nechává dětem za ochotu celý dolar a jde dál.

Dominik kontroluje navigaci! “To nee!” křičí. Bude muset přejít na druhou stranu té šílené silnice! “A to mám udělat jak?” říká si!. Silnice je to dvouproudová. V Kambodži semafory a přechody moc nefrčí. Dobrodruhovi bije srdce.  “To se nedá! Pane Bože!” mumlá si Dobrodruh. Motorka, motorka, motorka, tuk tuk, kola, náklaďák. Dominik kouká zoufale okolo sebe. Naštěstí v dálce vidí přecházet místňáka. Ten prostě počká na vteřinku, kdy nic nejede, skáče neohroženě do provozu se vztyčenou rukou nad hlavou. Přijíždějící malinko zpomalují. Aha! Tak to je ten trik, dát znamení: Pozor přecházím!

Dobrodruhovi nezbývá nic jiného než zkopírovat místňáka . Je to adrenalin jak prase. Vstupuje do motorové džungle a spoléhá na svou zvednutou ruku. V duchu se modlí:  “prosím nepřejedte mě! “Uf!!  Půlka za mnou” oddechuje si a leze přes betonovou zídku, která je mu skoro po pás, dokončuje přechod “smrti” a doufá, že už nebude muset nikde nic přecházet!

Pokračuje podle navigace a uhýbá do postranní uličky. Míjí stánky na kolečkách s podivným jídlem na špejlích. Dominik má hlad jak bejk, ale vnitřnosti na špejlích jsou silná káva hned takhle z kraje. Pokračuje dál, už by to nemělo být daleko. V ulicích se práší a sem tam okolo proběhne pes. Podle navigace by Dobrodruh měl být na místě, je v ulici 123.

Teď ještě najít baráček hostitelské rodiny. Ta vlastní prádelnu, která se jmenuje “Heng Heng” a má být naproti restauraci. Odchytává procházejícího lokála a ptá se: ” Do you know where is the Heng Heng laundry? ” Týpek se usmívá a říká: “yes, yes, yes!” Dobrodruh si říká: “super!!” A čeká co z místního vypadne dál. Ale ten mlčí. Dominik znovu opakuje otázku: “Víte kde je Heng Heng prádelna?” A místní znovu s úsměvem odpovídá: “Yes, yes, yes!” Dobrodruh se začíná smát a dochází mu, že jeho ridič Tuk Tuku taky nevěděl, kde je ulice 123. Ale jak se zdá, Kambodžani se řídí heslem: Když nevíš – řekni : Yes, yes, yes!!!

Naštěstí, se k místňákovi připojuje jeho syn, který mluví anglicky a zachraňuje Dobrodruha v nouzi. Posílá ho až na samý konec ulice. Dobrodruh děkuje nebesům a mlaďákovi za radu. Už toho má dost. V břiše mu kručí, v puse vyprahlo, nohy ho bolí a když se vysmrkal, tak byl kapesníček uplně černý od prachu, který v ulicích nadýchal. Ale už vidí velkou modro červenou tabuli s bílým nápisem “Heng Heng prádelna” a před barákem spokojeně sedí jeho hostitelská rodina na malých plastových židličkách. Hurá! Jsem tady! Dokázal jsem to, raduje se Dobrodruh. Je teprve asi 2 hodiny v cizí zemi, ale už má kopec zážitků! A o tom to je!

Rodina ho taky vidí a je jim jasné, že to je jejich návštěvník. Dobrodruh je totiž jediný s bílou kůží v téhle ulici. “Susdej!” Zdraví ho rodina a zve ho dál! ” Sok sa Baj” říká otec, hlava rodiny. Na pomoc přichází asi 15ti letý syn Heng a vysvětluje: “to znamená jak se máš” a vede Dominika do maličkého, ale čistého pokoje s matrací na zemi. Dobrodruh je štěstím bez sebe, když vidí postel. Jak rád by si lehnul. Ale jeho nový kamarád mu říká, ať se umyje a přijde na večeři.

Dobrodruh si dává sprchu v malinké místnosti, která funguje jako záchod i sprcha v jednom. Žádný sprchový kout. Voda teče rovnou na zem a jen studená. Doufám, že nebudou vnitřnosti na špejli, říká si Dobrodruh a schází dolů na večeři. Ale jak přichází blíž, hladí ho nádherná kokosová  vůně. Rodina pro něj připravila tradiční pokrm, který se jmenuje: Amok. Je to ryba servírována v banánovem listě s kokosovým mlékem, citronovou trávou a směsí kari koření a k tomu je rýže.

Dominik se cítí extrémně šťastný, i když sedí u stolu s lidmi, které vlastně vůbec nezná. Jídlo je delikatesní. Když pak po večeři uléhá konečně ke spánku, říká si, jak moc je rád za to, že může cestovat a prozkoumávat svět.

Jakou zemi navštívíš jako první ty? Až budeš moct vyrazit na vlastní pěst? 

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli

Facebook

Potřebujete poradit? Ozvěte se.

+420 601 081 777 (8–22 h)

obchod@promaledobrodruhy.cz

Měna
Přihlášení zavřít